O našem včelaření

Včelařím v Plavech – podhůří Jizerských hor. Drsnější počasí pod Černostudničním hřebenem má kratší jaro i podzim a na severovýchodní stráni na jaře dlouho leží sníh. Výhodou je, že se v této krajině příliš intenzivně nehospodaří a včely se nemusí obávat chemických postřiků, které se dělají na rozlehlých lánech v kraji. Na druhou stranu toho včely mnoho nenajdou a naplnit plástve medem jim dá docela shánění. Pro jeden kilogram medu musí včely navštívit několik milionů květů a uletět dohromady přibližně 150 000 kilometrů. To je stejná vzdálenost, jako kdyby letěly čtyřikrát kolem Země. Ovocné stromy a keře plodící drobné ovoce kvetou jen krátce a většinou se přidá nepříznivé počasí v podobě deště, chladu a větru. Včely pak nemohou překonávat dlouhé vzdálenosti za potravou a uvítají i jiné kvetoucí rostliny, zejména medonosné, které mají větší množství nektaru, nebo pylu. Za medonosnými rostlinami zaletí i do delší vzdálenosti, když to počasí dovolí. Proto vítám, když sousedé mají ve svých zahrádkách medonosné rostliny. Včely na rozdíl od zemědělců ocení i plané rostliny, například zlatobýl. Mimořádným množstvím nektaru oplývají komonice bílá a dobromysl. Od dubna kvete také dobře známá medonosná trvalka plicník lékařský (Pulmonaria alternifolia). Daří se mu i ve stinných partiích, v zahradě bývá spolu s jívami prvním zdrojem potravy pro včely. Je nenáročný, nízký a dá se využít i jako půdokryvná rostlina. Trvalky jsou dobrým zdrojem potravy v čase nejteplejších dnů. V plném létě jsou již odkvetlé i lesní stromy a keře. Z medonosných trvalek se pěstuje běžně mnoho druhů snad na každém záhonu. Včelám můžete nabídnout levanduli (Lavandula angustifolia), ať už nízké druhy kolem třiceti centimetrů, či vyšší, zhruba půlmetrové. Voňavé levandule v modré, růžové i v kombinaci s bílou přijdou včelám vhod. Pěkné a nenáročné dlužichy (Heuchera) kvetou po celé léto v odstínech od růžové po červenou. Výrazným prvkem na záhonech bude určitě rudbekie (Rudbeckia), jejíž svítivě zlaté květy s černým středovým terčem dorůstají kolem osmdesáti centimetrů a kvetou od konce června do konce září. Třapatky nachové (Echinacea purpurea) nezarmoutí ani vás: Purpurově růžové květy vydrží na rostlině velice dlouho a suché květenství lze použít i do zimních vazeb. Tato medonosná trvalka je vhodná i k řezu. Ze stromů patří mezi oblíbené stromy například lípa a akát, který se však v naší poloze vyskytuje jen velmi spoře.

O medu

Složení medu
Med obsahuje jednoduché cukry, jako jsou fruktóza a glukóza, a disacharidy, jako jsou sacharóza, oligosacharidy a další cukry, 13 druhů aminokyselin včetně esenciálních, také rostlinné bílkoviny z nektaru rostlin, ale také živočišné – z hltanových žláz včel. Dále látky složené z draslíku, vápníku, sodíku, hořčíku, chloridů, síranů, fosforečnanů a dalších minerálů. V neposlední řadě med obsahuje širokou škálu aromatických látek, inhibic, vitaminy, hormony a enzymy. Velmi rozdílné je také složení medů květových a medovicových. Medovicové medy obsahují oproti květovým mnohem více aminokyselin. Medovicový med obsahuje méně sodíku a vápníku, květový med pak obsahuje především draslík. Med obsahuje látku apalbumin 1 (přítomnou v mateří kašičce - včely ji přidávají do sbíraného nektaru a používají ho i při sběru pylu), která působí na buňky aktivizací imunitního systému - tvorbou cykotinů - dříve než dojde k mikrobiální nebo virové infekci. V medu najdeme množství enzymů (látky, které mají důležitou úlohu při obnově imunitního systému), jako jsou amyláza, kataláza, oxidáza, maltáza, inuláza a mnohé další. Obsah vody v medu je podle České normy maximálně 18%. Norma Evropské unie povoluje 21%. Běžnou součástí medu jsou také kvasinky. Při dodržení horní hranice obsahu vody med ale nekvasí. Lidský organismus umí velmi dobře strávit a využít všechny látky, které v medu jsou. Výživová hodnota medu je velmi vysoká a právě proto je to tak ceněná a plnohodnotná potravina. Průměrně obsahuje 100 gramů medu 1.27 kJ, což je 0,3 kcal.. Med má o 25 % vyšší sladivost než řepný cukr. Složení medu ovlivňuje jeho skladovatelnost. Skladujeme li med při teplotě do deseti stupňů celsia vydrží bez větších změn i několik desetiletí. Tato doba se však s růstem teploty výrazně zkracuje. Při pokojové teplotě nad 20 stupňů to jsou stále roky, ale při 30 stupních to jsou již měsíce a při 40 ti stupních již jenom dny.

Důvod tuhnutí medu
V první řadě je určitě vhodné říci všem, že tuhnutí medu – někdy nazývaná krystalizace medu je zcela přirozený proces, který nikterak nesnižuje kvalitu medu. Celá řada lidí si to neuvědomuje a nesprávně považuje krystalický med za méně kvalitní. Mezi některými lidmi koluje také chybný názor, že krystalický med obsahuje přidaný cukr. Krystalizace medu a jeho tuhnutí je závislé na druhu medu, který nám včely nasbírali. Z fyzikálního a chemického hlediska závisí rychlost tuhnutí na poměru hroznového a ovocného cukru v medu. Medy s vyšším obsahem hroznového cukru tuhnou rychleji, než ty s vyšším obsahem ovocného cukru. Příkladem medů, které tuhnou rychleji, jsou medy řepkové či medy z ovocných stromů. Naopak mezi medy, které tuhnou pomalu, nebo vůbec patří medy akátové (mohou být tekuté i dva roky) nebo medovicové medy.